Minulost na Blog.cz

Tak a je tady další již pátý sraz bratranců a sestřenic. Já tam sice nyní nebyl, ale fotečky jsem dostal, tak je dávám dále, zde jsou: https://picasaweb.google.com/106891238360376885612/PatySrazBratrancuASestrenic.

Snad se vydařil a všichni byli spokojeni. Doufám, že příští rok se sejdeme opět.

Zdravím Vás milí příznivci starých časů. Ne těch minulých starých "pořádků", ale těch bezpolitických všedních obyčejných životů lidí, kteří tímto krajem kravařským prošli a vystavěli ty skvosty, které za 2.sv. války "padly za vlast" buď vypálením, nebo rozbombardováním. A tady: http://totojemoje.blog.cz/galerie/mesta-a-obce-stadte-und-gemeindebund/fulnek/namesti-ringplatz#85412425 je jedna z těch úžasných fotek, které už jako jediné jsou svědky této minulosti.

Tento článek vyšel v Berliner Stimme 2.února 2008. Kdo umí Německy, krásně si počte.

Heimat und Vertreibung:

"Man muss verstehen, um zu verzeihen"
Elfriede Wojaczek-Steffke las im Kurt-Schumacher-Haus
Es ist ein Thema, das wehmütig
macht. Der Begriff "Heimat" ist ver-
bunden mit Gefühlen und Erinnerun-
gen. Das Elternhaus, die ersten Freund-
schaften, die Hoffnungen und Erwar-
tungen in der Jugendzeit spielen eine
Rolle. Manchmal erhält der Begriff
"Heimat" auch erst mit dem Verlust ei-
ne Bedeutung, wie Elfriede Wojaczek
Steffke bei ihrer Lesung im Kurt-Schu-
macher-Haus deutlich machte.
Die "Suche nach Heimat" ist das Leitmo-
tiv einer Reihe von Lesungen, zu denen die
BERLINER STIMME, der vorwärts:Berlin
und das Kulturforum Stadt Berlin der Sozi-
aldemokratie einladen und deren Auftakt
die Lesung mit Dr. Elfriede Wojaczek-Steff-
ke war. Die 76jährige Autorin hat Kriegs-
ende und Vertreibung ihrer Familie in
Mähren erlebt. Der Neuanfang für sie be-
gann Ende der vierziger Jahre in der so-
wjetischen Besatzungszone nahe Berlin.
Notizen und Erinnerungsbruchstücke hat-
te sie bereits frühzeitig notiert, als sie in
den achtziger Jahren in der DDR eine Veröf-
fentlichungsmöglichkeit suchte, hielten
sich die Verlage bedeckt. Am Thema Ver-
treibung sollte nicht mehr gerührt werden.
Erst in den neunziger Jahren erschien ihr
Buch - zuerst in tschechischer Überset-
zung. Das freute sie besonders, denn ihr
geht es um gegenseitiges Verständnis:
"Man muss verstehen, um zu verzeihen."
Aufgewachsen ist sie im mährischen Ort
Stachenwald, den sie nach Kriegsende ver-
lassen musste. Wenn man die Heimat ver-
Elfriede Wojaczek-Steffke bei ihrer Lesung am 20. Januar im Kurt-Schumacher-Haus.
loren habe, so Elfriede Wojaczek-Steffke,
könne man auf verschiedene Weise damit
umgehen. "Man kann in der Trauer des Ver-
lustes verharren, man kann sich aber auch
öffnen für eine neue Heimat."
Sie sieht bei den Arbeitsimmigranten
unserer Tage immer wieder Parallelen zu
ihren eigenen Erfahrungen: "Man ist un-
heimlich bestrebt, seine eigene Identität
im fremden Land weiter zu behalten und
Suche nach Heimat
Das Thema "Suche nach Heimat steht
im Mittelpunkt einer Reihe von Lesun-
gen, zu denen die Berliner Stimme, der
vorwärts:Berlin und das Kulturforum
Stadt Berlin der Sozialdemokratie einla-
den. Zur nächsten Lesung am Sonntag,
d. 17. Februar um 11 Uhr erwarten wir
Nicol Ljubic (siehe Artikel unten).
zu pflegen. Das war ein ziemlich langer
Prozess, den wir durchgemacht haben, bis
man sich wirklich öffnen konnte für das,
was da ist." Das gilt auch für die Sprache:
In den fünf Jahren, die sie gemeinsam mit
anderen im Umsiedlerlager verbracht hat,
haben sie in ihrem mährischen Dialekt
miteinander gesprochen.
In der Diskussion wurde deutlich, dass es
häufig erst die Enkelgeneration ist, die sich
wieder mit der Frage der Herkunft und mit
den Wurzeln der Familie befasst. Sie ist in
einer neuen Heimat groß geworden und
will die eigene Geschichte verstehen - oh-
ne Ansprüche, ohne Forderungen. Denn
die Kette von Krieg und Vertreibungen
darf sich nicht weiter fortsetzen. Deshalb,
so die SPD-Abgeordnete Brigitte Lange,
müsse ein wie auch immer geartetes Zen-
trum gegen Vertreibung auch den Blick auf
die gesamte europäische Geschichte len-
ken und ein gemeinsames Projekt werden
Ulrich Horb ❏

Milí přátelé.

Po zhlédnutí tohoto filmu Odemykání tajemství života jsem s dojetím zkonstatoval,jako Kristus:"Kdo má uši k slyšení,slyš,kdo má oči k vidění,dívej se".Doporučuji Vám tento film zhlédnout celý,i když trvá trochu déle a je s titulkama.Konečně někdo tento vědecký náhled na evoluci nabídl jinak,než Darwin.

Konstruktéři a inženýři u tohoto filmu budou žasnout a nechápavě koukat.

Dalších slov netřeba,jenom se dívejte a žasněte.

Krásné vánoce miláčkové.

Ať hvězda betlémská září stále na nebi pro všechny lidi dobré vůle.Ale zárověň taky pro ty,kdož tuto vůli ještě neprojevili.Nebojte se,všichni se musíme sejít v jednom bodě.I nejhorší materialista se k tomuto Bodu ubírá,ale on o tom jenom teď ještě neví.

ŠŤASTNY,AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI.

Tato věta platí pro "všechny" bytosti,nejenom ty,které obývají naši překrásnou zeměkouli,platí i pro ty,kteří se nacházejí v různých jiných koutech vesmírů,i kdyby těch vesmírů byly bilióny a taky pro ty,kteří se nacházejí v jiných dimenzích,astrálních světech,atd.Zkrátka pro všechny bytosti.

Láska...tolik omílané,zpívané a psané slovo.Jak vypadá taková láska,jak voní........?

Lidé většinou lásku zaměňují za sex,ale to není láska.To je braní něčeho,co chci mít jen pro sebe.

Přivlastňování si těla druhé osoby i jeho samého.Něco po tom druhém chci.

Zdálo by se,že člověk,jako tvor ani není Božské lásky schopen,ale omyl přátelé.

Člověk je schopen takové lásky a já ji říkám bezpodmínečná láska.

Taková láska nic nechce,jenom dává.Rozdává se stále,poněvadž ví,že je nekonečná.

Nekonečná,jako Bůh sám,protože "Bůh je Láska".Jediná láska smí zůstat,když se jakákoli bytost blíží k bohu.

Všechno musí zahodit,i svoje já,jenom láska může zůstat,co může......ona musí zůstat,aby se

bytost mohla spojit s Bohem.Bez lásky to nejde.

Připomíná mi to onu lásku člověka k člověku,kdy se jeden bojí druhého i dotknout,

aby se tento snad neurazil,nepohoršil a on tímto neztratil jeho náklonnost a blízkost.

Udělá pro toho druhého človíčka cokoli,ale o své lásce mu většinou ani neřekne.

A tak se může klidně stát a také se to stává,že se o tom,že jsme milováni takovou horoucí láskou

třeba do konce jednoho našeho života ani nedozvíme.

A ještě na jednu věc jsem milí přátelé přišel,že tato láska pomáhá i léčit.

Totiž to je tak a mám to z vlastní zkušenosti.Čím více člověk důvěřuje léčiteli,který mu pomáhá,

tím více léčivé energie od toho dotyčného dostane.A vůbec nejlepší je,když k sobě léčitel

a léčený cítí láskyplný vztah.To se takový člověk tomu,kdo jej léčí otevře dokořán,jako brána

a doslova saje tuto energii,kterou dobrý léčitel nikdy nedává ze sebe,ale bere ji od Nejvyššího,

neboť tento zdroj je bezedný.A co to vlastně je za energii,kterou léčitel takto dává?

No přece Láska,Boží Láska.Ta je všemocná léčitelka,neboť po ní prahne každý tvor.

I zvíře,nebo rostlina čeká od nás lásku.

Tvor,který je takovou láskou milován a je si toho vědom,ten většinou ani neonemocní.

Je totiž šťasten.To štěstí,které tak hledá každý se jmenuje Láska.

A mezi Lásku a Boha si můžeme dát klidně "=".

Potom tato rovnice vypadá takto:Bůh=Láska a obráceně......Láska=Bůh.

Opět se konal sraz,tentokrát již čtvrtý.Sešli jsme se v sobotu 5.listopadu 2011 v malebném městečku Štramberk.Dorazili jsme sice v menším počtu,jelikož senioři již s náma nechtěli,některé děti onemocněly a "pražáci" byli na Moravě minulý týden,ale i přesto bylo kouzelně.To vše ještě umocnila nádherná atmosféra Štrambeku,který obzvláště při našem odchodu,který se konal již za tmy tajemně zářil.

Poděkování patří opět Janě,která neváhala a jednala velmi energicky,když se již blížil konec roku a tento sraz zorganizovala,abychom se opět mohli sejít.

Myslím si,že ti,kteří přišli,nelitují a těší se již na další sraz.

Fotečky a tentokráte i krátké video najdete Zde

Dneska,tj. 8.11 jsem přidal další fotky,co mi poslala Lidka,tak se kochejte.

Směle mohu tento článek zařadit do tématu "Duchovno",poněvadž tam zcela jistě patří.Ve středu 5.10.2011 jsem se zúčastnil se svoji rodinkou vernisáže Blanky a Michaely Bartoszových v evangelickém kostele v Sůchdole n.Odrou.

Jelikož byla tato akce udělána narychlo,přišlo dost málo lidiček,ale nic to neubralo na kráse a duchovnosti této vernisáže.Klid a mír-tak bych to nazval.Je vidět,že tyto lidičky pochopili určité věci duchovní a tak je předávají dále,ať již svými obrazy,průvodním slovem,nebo písničkama,které nám zahráli a zazpívali a nebo jenom mlčením.Zpívali tuším španělsky,ale i když jsme nerozuměli mozkem,naše srdce vnímala a rozuměla.A to je lepší,než když člověk rozumí,o čem se zpívá.

Moc tímto děkuji alespoň touto cestou paní Blance a jejím přátelům.Můžu směle prohlásit(a nejsem sám,moje rodinka se mnou také souhlasí),že to byl pro nás "zážitek tohoto roku".

Fotečky najdete Zde

Poděkování patří také Libuši a Petru Bíllovým,kteří pomohli tuto vernisáž zorganizovat.

Jako "slepý k houslím" jsem zase přišel k novým fotečkám.Jsou to nějaká čestná uznání za dobré služby zřejmě v zemědělství,která dostal pan Franz Krischke,tehdejší majitel domu číslo 75 ve Studénce-Butovicích,tedy Botenwaldu.A jak jsem k ni vlastně přišel?

Nechala mi je ofotit paní Ludmila Ježíšková,která v tomto domě bydlela do svých 9 let a jmenovala se tenkrát Zvoníková.

Dnes tuto nemovitost vlastní paní Šimečková Jarmila-tedy tohle mám z katastru nemovitostí.Dům je v dobrých rukou,neboť je krásně opravený.Pan Franz Krischke by měl zajisté radost.

Fotečky najdete zde:Zde

Nechť mne za tento článek nikdo "nekamenuje",je to jenom takový můj postřeh,když vidím,co se děje dnes v naší zemi ohledně nenávisti nás "bílých" proti cikánům.

Měl jsem dlouho panu prezidentu Benešovi za zlé,že podepsal dekret o odsunu téměř všech Němců (o té hrstce Němců,co zde zůstala nebudu ani hovořit), po druhé sv. válce z naší země.

Ale byl tak jasnovidný,že věděl,jakou nenávist k Němcům chová zdejší lid,že by tady nikdy nebyl klid a mír.Proto zřejmě podepsal tyto dekrety.

Dopadlo by to asi stejně,jako to,co dnes vidíme v televizi ze severu čech.

Znovu ale podotýkám,že odsunutí všech Němců byla veliká křivda.

Pan prezident se zřemě držel pravidla o "menší bolesti".

Jenom přemýšlím,zda i dnes by nebylo "menší bolestí" odsunout tuto menšinu Cikánů z republiky pryč.....kam????No to bych rád věděl.

Jak se dějiny opakují.......a jsme nepoučitelní................

Děkuji mé neteři Martince za překlad do Němčiny.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hoffentlich werde ich nicht wegen diesem Artikel von jemandem "gesteinigt" werden, denn es sich nur um meine persönliche Meinung handelt. Es fällt mich immer ein, wenn ich sehe, was heute in unserem Land wegen unserer Feindschaft gegen Zigeuner geshiet.

Ich nahm eine lange Zeit dem President Benes übel, dass er die Dekrete über der Vertreibung fast aller Sudetendeutschen ( über ein paar Deutschen, die hier blieben, ist kaum zu sprechen) aus unserem Land nach dem zweiten Weltkrieg unterschrieb.

Er konnte hellsehen, er wusste nämlich ganz genau, dass die Tschechen einen großen Hass gegen Deutschen hielten und dadurch war ihm klar, dass hier niemals Fieden sein könnte. Vermutlich gerade deswegen unterschrieb er diese Dekrete.

Es konnte nämlich genauso aussehen, wie das, was wir heute im Fernseher sehen.

Ich möchte aber noch mal erwähnen, dass Vertreibung von der Sudetendeutschen ein großes Unrecht war. President Benes wollte, damit beide Völke so wenig wie möglich litten.

Ich überlege nur gerade, ob es auch nicht besser wäre, diese Minderheit der Zigeuner zu vertreiben...aber wohin? Das möchte ich auch gerne wissen....

Die Geschichte wiederholt sich, aber wir sind immer unbelehrbar...

Übersetzt von Martina Baroňová meine Nichte.16.9.2011