Květen 2006

Pocity

30. května 2006 v 18:54 | Hans |  Básničky
POCITY.
Obláčky bílé plují nebem za sebou,
a já se dívám,ztrácím půdu pod sebou.
Snad jednou se dočkám,uvidím mraky vrhat stín.
A slunce,co kočkám vyhřívá klín.
S tou krásou věčně chtěl bych žít.

Překrásnou duhou slunce chce pít,
cestičkou známou já chtěl bych jít.
Až potkám tu krásu,možná řeknu vám.
V oblacích jasu beránky mám.
Snáší se déšť,zem chce pít.

Pocity krásné já z toho mám.
Tak píšu básně,pak vám je dám.
I když se stydím,jak malý kluk,
stejně si říkám,je mi to fuk.
A tak si čmárám stále dál.

Prší

30. května 2006 v 18:45 | Hans |  Básničky

DĚŠŤ.
Prší-za oknem visí liány vody,
které konec nemají.
Kol cest se vytvořily kaluže,
na kterých se z lián kola dělají.

Proudy deště narážejí na zem a zdá se,
jako by tvořily maličké vodotrysky.
Vzduch se krásně vyčistil,
voda šplouchá ze psí misky.

Veliký štětec přetáhl přírodu do zelena
a neviditelný magnet táhne všechno k nebesům.
Kdosi přeťal liány,
a ty pomalu padají k modrým lesům.

Z lesů pára stoupá,
jako z pod pokliček na plotně.
A v dálce malý vlak si houká,
možná,že již bude na mostě.

Ozón se dere do hlavy,
vnímej,ach vnímej tu vůni.
Tleskneš-a čas se zastaví,
jak obraz,jenž odráží se v tůni.

Když zavoláš do kraje,
to ozvěna ti tvoje "haló" vrátí.
A kapky vody,co kloužou po trávě
se v rodné hroudě ztratí.

Den obce Kujavy

28. května 2006 v 20:04 | Hans |  Rodina
V sobotu jsme se vypravili do Kujav na den obce.Moc se mi tam nechtělo,ale nechal jsem se ukecat manželkou.To,co jsme tam zažili,nemělo chybu.Nasmáli jsme se a pobavili moc dobře.Jelikož nás pozvala ségra ke stolu,tak jsme poznali i rodinu paní starostky.Jsou to moc fajn lidé,se kterýma je velká legrace.
No a co jsme viděli?Jednak velkou hvězdu-Pavla Nováka,potom hasičský tank v akci,děcka se vyřádily na skákacím hradu,dospělí se mohli nechat vyzvednout hasičskou plošinou a nakonec bylo kácení máje s vynikajícím komentářem.A já jsem se zase po dlouhé době viděl s kamarády........mno,nějak rychle stárneme.Co se dá dělat.Takových akcí by mohlo být mnohem více.

Marně hledám,co jsem neztratil

21. května 2006 v 9:09 | Hans |  Vzpomínky
Marně hledám již druhým rokem na internetu,nebo jinde obrázky a fotky obce,která nesla název Stachenwald.Mám tušení,že ještě žijí bývalí obyvatelé Stachenwaldu,kteří vlastní foto této nádherné vísky,která leží vedle Fulneku.Problém je ten,že tito lidé žijí zřejmě v Německu a je velmi nepravděpodobné,že by se pohybovali na internetu.Zkouším všechno možné,včetně této možnosti,možná se někdo najde,kdo ví více.Jo a abych nezapoměl,tak jako ve všem,i tady narážím na nepochopení některých lidí.Mají adresu a třeba i fotku,ale nechtějí je půjčit.Důvod,proč tomu tak je mi není znám.Já se snažím druhým pomoci,seč mohu...........Věřím,že jestli mi to je dáno,tak tyto fotky jednou seženu,jestli ne-tak mi to osudem nepřísluší.Touto cestou prosím všechny,kdo by něco bližšího věděli,aby mi zde zanechali vzkaz.
Moc díky.Hanz.

Tata

8. května 2006 v 17:23 | Hans |  Vzpomínky
Chtěl bych napsat pár slov o mém otci.Pardon,že mu říkám tata,to není nic hanlivého.My jsme mu tak říkali.Znáte písničku od skupiny Buty "Tata".Tak tak to bylo i u nás.Narodil se ve Fulneku v roce 1940.
Znamení,ve kterém se narodil je Kozoroh,čili konzervativní a pracovitý typ.Rád těžce pracoval a měl rád kolem sebe pořádek.Byl dosti nemluvný,my dva jsme se spolu moc nepobavili,ani nevím proč,ale tak to bylo.V čínském horoskopu byl stejně,jako já Drak,čili osudové znamení,majestátní a hrdý.
Jako kluk navštěvoval LŠU ve Fulneku,kde chodil k panu učiteli Šantorovi.Jelikož byl velmi nadaný,doporučil mu učitel,aby šel na konzervatoř,ale musel by ještě jeden rok navštěvovat LŠU,protože nastoupil pozdě a chyběl mu jeden rok,s čímž nesouhlasil jeho tatínek a tak mu nezbylo,než to pustit z hlavy a začal chodit do Ostravy na průmyslovku.Tam mu bylo teskno po domově,až nakonec rodiče souhlasili,aby průmyslovku nechal a šel pracovat do místní cihelny.Tím také zkončilo jeho studium.
Hrál ve dvou kapelách.V dechovce a v Jazzu.Nakonec mu zbyla jenom dechovka a i s tou pár roků před svou smrtí skončil.
Když mi byly asi 3, roky,odstěhovali jsme se z Fulneku do Stachovic.Mám dodneska v živé paměti,když přijeli v šedesátém osmém Rusové.Já jsem nikdy v životě tolik vojska neviděl,vyběhl jsem ven,na louku před barák a mával jsem jim,když projížděli z Fulneka na Nový Jičín přes Stachovice.Normálně jely po silnici i tanky.......jak potom ta silnice mohla asi vypadat.Když mě tata uviděl,volal na mě:"Co jim máváš?Jsi blbý,nebo co?"No a já jsem nevěděl,proč?Tak mu říkám:"Vojáci jedou,tak mávám".A on na to:"To jsou Rusi,těm nemávej".No a potom mi vysvětlil,jak poznám naše vojáky a jak ruské.
Tahle vzpomínka mi utkvěla v paměti napořád,i když mi byly pouhé čtyři roky.Tak,z toho můžete usoudit,jak můj tata smýšlel politicky.
Jako lidé jsme se spolu v životě nějak minuli,ani nevím proč.My jsme vedle sebe tak nějak jenom žili.
Nejspíš proto,že byl tak do sebe uzavřený člověk.Moje ségra Jarka mu dlouhou dobu jako dítě vykala,asi se ho bála,nebo co.Vzpomínám si,jak jsme ji i s Milkou domlouvali,aby mu tykala,že to je přece její tata.No,nakonec si dala přece jenom říct a začala tatovi tykat.
Když přišel domů a měl dobře nakoupeno/rád si totiž přihnul/,nebrala naše radost jako děcek konce.To jsme si s ním mohli dělat,co jsme chtěli.Byl přítulný,jak malý mišánek.To jsme vždycky vymýšleli pěkné blbiny.Tancovalo se na kuchyni "Až do Jičína" a podobné tanečky.Nebo nám dělal šejka.Omotal si ručník okolo hlavy-a byl z něho šejk.Nebo se s nama vsadil,že vyskáče po jedné noze nahoru po schodech.Jak to dopadlo si můžete domyslet.Nachechtali jsme se,co hrdlo ráčilo.
Miloval muziku a nejlepší jeho kapela byla "Boney M".Její Babylon s tatou dokázal dělat divy.
Nebudu tady psát jeho životopis,protože každý z nás,kteří jsme ho znali jej vidí z jiného úhlu pohledu,ale jedno vím jistě a uvědomil jsem si to ,až umřel,že:"Tata je tata a je jenom jeden na světě a i kdyby byl,jaký chtěl,tak vždycky to bude MÚJ TATA.
On dobře ví,co k němu cítím a jak mi chybí.Už jenom jeho přítomnost mi chybí.A byl bych rád,kdyby moje děti ke mě cítily to,co já ke svému tatovi.

Mé dojmy

7. května 2006 v 19:39 | Hans |  Rodina
Měl jsem delší odmlku a to proto,že jsem si v hlavě srovnával určité věci a dojmy.Někteří lidé mě upozorňovali,že bych neměl být tak otevřený a neměl zde dávat fotky naší rodiny,zkrátka měl bych mlčet.No,přemýšlel jsem dost a myslím si,že by to nebylo správné.Každý by měl dělat to,co cítí v srdci a ne to,jak by měl vypadat v očích jiných lidí.Když tyto stránky změním,už bych neměl,co psát,protože bych to už nebyl já.A já musím psát z mých pocitů a dojmů,které na mě působí v mém životě.Každý se postupem času,tím,jak stárne mění.Nezmění se úplně,ale do jisté míry ano a i já se měním a okolí má na mě jistý vliv.Ale musím poděkovat Bohu,že prožívám tak nádherný život.I přes to všechno tzv. zlé,co mě v životě potkalo,je můj život nádherný.A i to tzv. zlé se časem ukáže,jako dobrá zkušenost.A vřele doporučuji každému člověku,aby dělal jenom to,co cítí,že chce dělat a ne to,co od něj očekávají druzí kolem něj.Protože podle mého úsudku potom nemůže být šťastný.To jenom na vysvětlenou,že jsem tak dlouho tady nic nevytvořil.Jsem zase "doma" a zkusím si vylívat srdíčko.