Listopad 2008

Teta Maňa

11. listopadu 2008 v 18:55 | Hans |  Rodina

Tak opět nás opustil jeden člen naší rodiny.
Jsem na rozpacích,co o mé tetičce Mani,jak jsme jí všichni říkali mám napsat.
Ta bolest,která prošla jejím životem by se klidně mohla rozdělit mezi několik lidí.
A přece dokud mohla,celé dny pracovala a starala se o všechny kolem ní,aby jim co nejlépe posloužila.Pokud to šlo,jezdila po dědině na kole,potom přesedlala na takovou motorovou tříkolku,
která jí dovezla za rodinou,nebo do kostela.Když už nemohla dojít ani k tomuto vozítku,sedávala u okna a jenom se dívala teskně ven,jak druzí peláší a ona nemůže.
Nakonec ji nemoc zdolala natolik,že už jenom ležela.Takto si pro ni přišla kmotřička smrt.
Můj veliký obdiv patří všem,kdo se o ni takto nemohoucí starali,zvláště její dceři Lidce,která o ni s láskou pečovala."Hluboce smekám" před mojí sestřenkou,neboť nevím,jestli bych tohle já dokázal.A ještě se musím zmínit o tetině sestře,mojí mamince,ta se o ni taky vzorně starala,ona se ostatně stará vzorně o všechny,kteří potřebují její pomoc.Je to snad její úděl na tomto světě.
Další kniha života se zavřela,ale myslím si,že nikdo z nás nezapomene na tuto duši.
Nechť se konečně těší s přítomnosti svých rodičů a dalších,kteří ji předešli na onen svět.
Fotek tetičky mám málo,tak aspoň těch pár,abychom si ji mohli kdykoli takto připomenout,třeba v práci,když nám po ní bude smutno-stačí kliknout.Proto tohle všechno tady dělám,aby nám zůstala vzpomínka.Fotky najdete v ZDE

Výstava fotek T.N.Mročkové v kapli sv.Rocha

9. listopadu 2008 v 21:21 | Hans |  Přáníčka a poděkování

Milí přátelé,kteří čtete tyto řádky.
V sobotu 8.11.2008 jsem byl pozván na nádhernou charitativní akci pořádanou "Terezou Natálii Mročkovou" a sdružením "Comenius Fulnek,o.s."na pomoc dětem ze sirotčince z Káthmandu a Nepálu.
Byla to pro mne pocta a vyznamenání,že jsem mohl být přítomen na takovéto akci.Donesl jsem si domů nespočet dojmů,které byly umocněny navíc hudbou manželů Havlových/doufám,že to píšu dobře/.
Jejich hudba nabíjí energií.A navíc tam voněly zapálené vonné tyčinky,které mě osobně hodně zklidňují.Rád pobývám v prostorech kostelů,chrámů,hřbitovů a starých hradů,tak se není čemu divit,že jsem se v kapli Sv.Rocha ve Fulneku cítil,jako "ryba ve vodě".Mě tyto prostory učarovaly.Je tam takový Božský klid a mír,který stále hledám.Jenom usednout na lavičce s nádherným výhledem na můj milovaný Fulnek a koukat.A další "třešničkou na dortu" bylo setkání s nádhernýma lidičkama.A mezi jiným,měl jsem ještě jeden překrásný zážitek,který mě posunul na mé cestě k Bohu ještě blíž.Setkal jsem se s osobou,řekl bych stejného morálního kréda,jaké měl otec Jan.J.Vícha.Pro mě to bylo,jako zjevení.........ještě teď jsem plný dojmů,které ani nelze sdělit.
Nafotil jsem spoustu fotek a některé z nich můžete vidět i ZDE na mém blogu.
Co říci na závěr?Jsem šťasten,že jsem tam mohl být.
Toť vše.Nechť je takových akcí více.