Květen 2010

Svěcení pamětní desky ve Stachovicích

16. května 2010 v 19:03 | Hanz |  Časy dávno minulé
Kříž u kostela

Je sobota 15.5.2010 a já zastavuji u stachovického kostela.Přijedou bývalí němečtí obyvatelé Stachenwaldu a já bych je rád viděl a setkal se s nima.Přicházejí po cestě od hospody ke kostelu a nesou věnec k pomníku padlých.Jsem nachystán a fotím,jak pomalu od pomníku padlých jdou ke kříži u kostela,kde se koná společná fotka.Nato se přesunují na hřbitov,kde již dávno po pomnících jejich předků není ani památky,jen pár hrobů připomíná dobu,kdy tady bydleli.Zhruba 700 let tady žili jejich předkové-dědové,pradědové,pokolení lidí,kteří milovali tuto zemi,jakožto svoji vlast.Země milovaná ji nazývá Elfriede Wojaczek Steffke v její knize"Ze země milované do země zaslíbené".Ona sama dnes nepřijela,poněvadž je nějaká nemocná-není se co divit v jejím věku.Abychom si ji mohli alespoň připomenout,dávám zde její foto,které jsem našel na internetu.
Elfriede Wojaczek Steffke
Fascinuje mě,s jakým citem a láskou je tato kniha napsaná.Nikde ani slovíčko výčitky.Její babička se o Hitlerovi vyjádřila asi nějak takto:"Tato svině nám nic dobrého nepřinese".A to byl začátek války,kdy většina Němců s Hitlerem sympatizovala.
















Její sestřenka Mariann,která se dnes starala o celý průběh akce se v jedné své řeči vyjádřila,že:"politika je jedna věc a lidé jsou věc druhá,(tedy obyčejní lidé) a že s politikou,kterou dělá Německo dnes spousta lidí nesouhlasí,ale co nadělají.To je,jako u nás,jdeme k volbám,tedy,když jdeme a potom už jenom čumíme,co to tam ti,které jsme si zvolili vytvářejí......
Ale dále k tomu,co jsem zde zažil.Na hřbitově mi záhadně SD karta hlásí,že je plná-při 50 fotkách je to divné-kapacita je asi 800 fotek.Divím se,ale hned si uvědomuji,že něco není vpořádku,ale není to karta.Hned bych ji zformátoval,ale mám tam již společné foto a nerad bych o ně přišel.Tak se vydávám zkusit štěstí u kamarádů,které ve Stachovicích mám,zda by mi někdo nezapůjčil kartu.Po cestě potkávám kamaráda Kamila,který se také vypravil na tuto akci a hlásí mi a ukazuje ke kostelu,že přivedl s sebou své přátelé Libuši a Petra,který umí perfektně německy,takže nám snad pomůže něco přeložit,abychom se domluvili.Mezitím probíhá v kostele mše svatá.Já jedu shánět tu kartu.Samozřejmě jsem nic nesehnal a když přicházím ke dveřím kostela,vychází z kostela nějaká paní a ptá se mě,kde je Kamil.Ze začátku hledím na ni,jak ví,že se s Kamilem znám,ale po krátkém rozhovoru mi dojde,že to je ta Kamilova kamarádka,která přijela se svým manželem,aby se této akce zůčastnila a viděla mě,jak s Kamilem debatuji,z čehož usoudila,že se známe.No a nejenže mi tito manželé půjčili svůj foťák,abych si to mohl dofotit,ale získal jsem i nové dva kamarády,které zajímá skoro to samé,co mě.Moc se mi to s nima líbilo a hezky jsme si popovídali,jak mezi sebou,tak s německými bývalými spoluobčany Stachenwaldu.Co k tomu dodat......nebýt toho,že se mi zablokovala karta ve foťáku,asi bych s těmito lidmi rozhovor nenavázal.Díky Bohu za věci,které se zdají být pro nás špatné,ale nakonec z toho vyjde,že jsou pro nás přínosem.A to se může projevit třeba i po létech,kdy se obrátíme za sebe a poděkujeme za to,nebo ono"zlé",co se nám před léty stalo.Dávám zde ještě jedno foto-je to paní Klabáčková v družném hovoru s bratránkem paní Elfriede Wojaczek Steffke,Franzem Steffke.Je to moc milý člověk a co víc-on má,jako málokterý z těchto starších lidí internet.Tak snad si budeme moci i psát mailíky.
P.Klabáčková a Franz Steffke
Jelikož je těch fotek dosti a ještě přibudou ty,které mám ve foťáku u mých kamarádů,najdete tyto fotky Zde-Hier ,kde mám uloženy i fotky jiné.
Co dodat na závěr?Bylo moc fajn setkat se s těmito lidmi a užívat si alespoň krátce jejich blízkosti.No,neměli bychom takové problémy hovořit německy,kdyby tito lidé nebyli v r.1946 vyhnáni pryč.Bydleli by tady s náma dohromady a nám by vůbec nepřišlo,že hovoříme plynně dvěma jazyky.Česky a Německy,neboť ku konci setkání jsem se přistihl,že většině slov rozumím.

Jablkoň?????

2. května 2010 v 19:34 | Hans |  Hudební skvosty
Je pátek večer a my zastavujeme u dělnického domu.Davy lidí zde nejsou,jako obvykle,ale to nevadí-příjemné chvěni někde dole v břišní krajině slibuje mimořádný zážitek.Sedáme si a čekáme začátek koncertu.Konečně jsme se dočkali.Ten čirý zážitek se nedá popsat ničím jiným,než čistá radost.
Jsme "řídké publikum",jak se vyjádřil frontmen Jablkoně,ale nedáme se a znovu a znovu vytleskáváme kapelu na pódium.Co dodat?Žijeme z toho ještě celý víkend........kdo by chtěl mrknout na fotečky,Zde jsou.

Jablkoň