Květen 2013

20 let hudební školičky Musicale

25. května 2013 v 22:25 | Hans
Je sobota večer a já se přehrabuju ve fotkách, co jsem dnes nafotil na oslavě 20ti let trvání studenecké hudební školy Musicale. Můj syn Kevin tam "studuje" hru na bicí nástroje u pana učitele Radka Šlachty.
Školička měla program velice dobře připravený a bylo se na co dívat a také co poslouchat. Líbilo se nám tam celé rodině. Jsme rádi, že náš syn má možnost navštěvovat tak skvělou školu, jakou Musicale bezesporu je.
Kousíček videa z vystoupení bubenické sekce jsem natočil a umístil zde: Bubeníci Omluvte hroznou kvalitu zvuku-holt na foťák se to točit nedá.
Další fotky bubeníků najdete zde: 20 let Musicale
A ještě další fotky z kocertu jsou zde: Koncert Musicale
Tak příjemné prohlížení a krásný poslech.

Větřák

23. května 2013 v 18:54 | Hans |  Studénka
Miláčkové, další skvost se mi podařilo sehnat- větřák nad Botenwaldem. Další foto větrných mlýnů najdete zde: Větřák
Ještě abych to uvedl na pravou míru, tak tento větřák nad Butovicemi již dávno nestojí. Já si jej určitě nepamatuji a to zde bydlím již 27 let.

Můj strýc Siegfried Heinrich

16. května 2013 v 21:11 | Hans |  Rodina
Rodina se nám jak rozrůstá v podobě malých dětí, tak odchází zasažena smrtí našich blízkých. Takový je koloběh života a nemine nikoho z nás, i když si někteří myslí, že jsou nesmrtelní, že jich se to ještě netýká, to je "zatím" věc těch druhých, atd. Není to pravda. Narodili jsme se, abychom zemřeli a není kam spěchat, ale ani na co čekat. Je třeba alespoň "něco málo" pro sebe udělat již teď za života. To, co jednou ve věcech duchovních uděláme již nikdy neztratíme a jedině toto "něco" nám zůstane, jinak nic. Věci, které nás tady na zemi nejvíce zaměstnávají a to jsou hmotné statky si s sebou vzít nemůžeme. Necháme je tady a rozeberou si je naši potomci, jeli co rozebírat. Proto horlivě usilujme, abychom tento náš dar života nepromarnili jenom světskými záležitostmi, ale abychom se posunuli alespoň o krůček výše. Je to v moci nás všech a nikdo se nemůže vymlouvat, že on nemá čas a podobně. Je jedno, jakou cestu nastoupíme, všechny vedou k Cíli, důležité je nastoupit.
Ale proč jsem se takto rozepsal? Zemřel můj kmotr a strýc Siegfried Heinrich, který nežil jenom pro pozemské statky a to ví všichni, kdo jej znali. A tak mu na této posmrtné cestě přeju, aby to, co si za tohoto pozemského života "vydobyl" na poli duchovním mu bylo teď po smrti přínosem.
Přeji Ti klidné spočinutí v "náruči Boží" strejdo.
A pár foteček, které přidávám najdete zde: Kmotříček Siegfried Heinrich


PS:A ještě něco jsem získal, po mém kmotříčkovi. Je to pár foteček.
Jedna z nich-velice vzácná je fotka vyfocena z fulneckého zámku a je na ní vyfocen severovýchod Fulneku. Najdete ji zde: Pohled ze zámku na Cihelnu a ROMO
Další je fotečka mé kmotřičky u prvního sv. Přijímání. Zde: Kmotřenka Hermínka u prvního sv. Přijímání
A ještě jedna "perla"- svatba mých prarodičů: Svatba dědy s babičkou