Září 2014

Strýc Pepa

24. září 2014 v 19:44 | Hans |  Rodina
Přirozeně život plyne a s tím přicházejí do našich životů, jak zrod, tak i smrt. Nedávno se nám do rodiny narodilo miminko a nyní odešel další z rodiny Hrstků- můj strýc Pepa, jak jsme mu říkali.
Jelikož jsme bydleli každý někde jinde, bohužel jsem s tímto mým strejdou moc do styku nepřišel a proto jsem oslovil mého bratrance a strýcova syna Martina, zda by o svém otci nenapsal článek. No, Martin mi napsal, že nemá nyní ani inspiraci, ani můzu, tak mi nezbude nic jiného, než se tohoto úkolu nějak zhostit sám. Děkuji Martinovi za podněty, co měl strýc rád a co jej v životě bavilo. Tak mohu nějak zavzpomínat na to dobré, co o strýcovi Pepovi vím.

Já jej znal, jako prostého a milého člověka, který se celý život živil, jako elektrikář. Když potřeboval někdo z rodiny jeho znalosti a um, neodmítl a s radostí pomohl.
Dodnes si vzpomínám, že u nás doma něco na dvoře spravoval a já mu jako malý kluk měl být "k ruce", tudíž mu pomáhat. Jelikož jsem se nudil, tak jsem si vzal jeho kombinačky(kombinované kleště) a začal s nima klepat už ani nevím do čeho....je jasné, že by to "dožralo" i mrtvého. Jednou mě upozornil, že se to jako nedělá, že ty kleště pokazím a když ani to nepomohlo, normálně mě seřval, jak se slušelo. Tak tímto se Ti strejdo omlouvám za tuto moji drzost, či jak to nazvat. Kdyby to někdo udělal dneska mě....no, mohl by schytat i pár facek.
Ale já strejdu znal i jako vynikajícího zpěváka. Když se sešla rodinná oslava, se svými bratry pěli, až se okna třásly. Ať už to bylo "Lístečku dubový", či "Valašská dědina". Kolikrát jsme s mým tatou vytáhli housle a vyhrávalo se a zpívalo, "až se hory zelenaly".
Jako správný křesťan neopomenul strýc každou neděli navštívit stánek Boží. Když žila tetička Jarka, jeho žena, chodili tam spolu a zajisté rádi.
Po smrti manželky Jarky, jelikož na něj doléhala samota, našel si strýc duši spřízněnou v přítelkyni Jarce. Jaká shoda jmen se zde naskýtá. Jak říká můj tchán: "dokud nezažiješ, co je to samota, nevíš, jaké to je".
Jeho radostí ve stáří byly i jeho čtyři vnoučata. Zajisté se vždycky těšil na jejich návštěvu, jako správný dědeček.
Zabýval se také alternatívní medicínou a jako správný vědec ji také uváděl do praxe a byl proto sám sobě doktorem. Dokonce si tuto "medicínu" sám vyráběl.
No a když si tak pochutnával na dobrém lektvaru z bylin, koukal při tom na dobrý fotbálek, nejraději když hrál Baník Ostrava.
Rád také luštil křížovky a poslouchal při tom dechovku na rádiu Proglas.
Při tom popíjel pivečko z Beskydského pivovárku (to mu vozila Jana, jeho milovaná dcera).
No a jak mu jeho život plynul, zastihla jej ve stáří zhoubná nemoc, které po dlouhém boji také podlehl.
Ale abychom nebyli tak smutni, dožil se požehnaného věku a zanechal tady po sobě děti a vnoučata, kteří jsou pokračovateli rodu a nikdy na něj nezapomenou. Také, jak by mohli zapomenout na chvíle s ním prožité, byly zajisté plné štěstí a pohody, lásky a štědrosti.
A abychom ani my, kteří také patříme do jeho veliké rodiny nezapoměli a mohli sem tam nakouknout a potěšit se alespoň fotečkama a vzpomínkou, ZDE můžete napást svoje oči.
Tentokrát, protože již na fotkách jsou skoro všichni "tam nahoře" jsem sem dal těch fotek více.

Vám, kdo patříte do rodiny, nebo k našim známým určitě nemusím popisovat, kdo se na fotkách nachází. Proto přeji příjemné vzpomínání na "časy dávno minulé".